PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po relativně dlouhé době zavítala do Prahy renomovanější death metalová sestava. V čele pelotonu se zjevili staří dobří kozáci MALEVOLENT CREATION jimž zdatně sekundovala neméně zkušená čtveřice buldoků ze švédského Karlstadtu - VOMITORY. Tour pak doplňovali zcela neznámí THE MODERN AGE SLAVERY, přesně dva roky fungující kapelka z Apeninského poloostrova. Příznivcům posledně jmenovaných Italů jsem nucen hned z kraje reportu adresovat upřímnou omluvu, neb brány Chmelnice rozrážím až v úplném závěru jejich setu. Inu, začalo se až překvapivě přesně na čas, obvyklá akademická čtvrthodinka se tentokráte nedržela, a tak společně se mnou přicházíte o death/metalcoreový zážitek. Nevěšte však hlavu, večer ani zdaleka nekončí, ba právě naopak, na pódium už se začíná dobývat jakási podezřelá tlupa neotesaných seveřanů... tak uvidíme.
VOMITORY neohrabaně vzali nebohé instrumenty do svých tučných pracek a hned spustili titulní skladbu ze své nejnovější řadovky „Carnage Euphoria“. Po pravdě řečeno jsem očekával trochu intenzivnější a živelnější zvukovou masáž (už jen proto, že podmínky na Chmelnici většinou nesvědčí techničtěji pojaté produkci a naopak přejí té jednoduché, přímočařejší), leč k mé lítosti se tak nestalo. VOMITORY rozhodně neválcovali tak nekompromisně jako na Brutal Assaultu. Škoda, kdyby zvukař vytáhl upozaděné hrdlo zavilého Erika Rundqvista trochu výše a přidal na důrazu utopené kytaře nejmladšího člena kapely Petera Östlunda, mohlo být o poznání lépe. Ostatně i druhý kytarista Urban Gustafsson si po vystoupení lehce postěžoval na nepříliš kvalitní ozvučení. Ovšem i tak bylo horko, zejména pak při mé oblíbené houpačce „Serpents“ nebo vyloženě nesportovní výsypce „Chaos Fury“, otvíráku čtvrté řadové kolekce „Blood Rapture“. Seveřané vytasili i jeden méně typický kousek, a sice „The Voyage“, propracovanou a na poměry karlstadtského kvarteta podezřele dlouhou kompozici (skladba pochází z alba „Redemption“, tedy z časů, kdy mikrofon ještě okupoval Jussi Linna a tvorba VOMITORY byla přeci jen krapet jiná, než ji známe dnes). Celkově se samozřejmě jednalo o povedený set, ovšem v koutku duše (zejména pak po letošní terapii pod zdmi Josefovské pevnosti) jsem čekal trochu více.
Pak už ale na pódium nastupuje Brett Hoffman s vizáží o dvacet let mladšího Lemmyho Kilmistera, oděn v tradičně rozepnuté černé košili (pokud mě paměť neklame, ten samý outfit presentoval i před dvěma lety na Brutal Assaultu). Jedna ze zásadních US death metalových kapel se rozehřívala pomalu, ovšem nejpozději od „Living In Fear“ a „Infernal Desire“ (obě z vynikajícího „Eternal“) byli MALEVOLENT CREATION zpět v plné síle. Samozřejmě logicky došlo i na poslední desku „Doomsday X“, ze které zazněly třeba „Cauterized“ nebo „Deliver My Enemy“. Tady se rovnou přiznám, že pozdější alba Američanů mi neříkají tolik jako první záznamy, proto jsem raději uvítal návrat k debutu „The Ten Commandments“, konkrétně pak ke skladbám typu „Multiple Stab Wounds“ nebo závěrečné položce večera, erbovní „Malevolent Creation“. Pětice z Fort Lauderdale v těchto fázích koncertu bavila publikum skutečně královsky, a i samotní členové, zejména pak kytarový maskot MALEVOLENT CREATION, Phil Fasciana, si vystoupení evidentně užívali. Ostatně nechybělo málo a na Phila Fasciana jsme tento večer mohli maximálně tak vzpomínat jako na obět loupežného přepadení (podrobnosti je možné zjistit v databázi našich novinek). Krátce po čtvrt na jedenáct bylo dobojováno, návštěva Chmelnice se 24.9. ukázala jako dobrá volba, snad jen škoda, že si do útrob klubu nenašel cestu větší počet posluchačů.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.